Mája
"Dobrý den,
posílám pár slov a fotek Máji, kterou jsme si od Vás odvezli před dvěma dny.
Cestu autem zvládla dobře. Rovnou z útulku jsme jeli na ryby, říkali jsme si, že
venku se s naší Babulou pořádně seznámí a až přijedem domů, tak že ta naše Bába
bude víc v klidu. Bylo to ale jinak. Mája ležela celou dobu na dece (foto č.1) a
ta naše tam blbla s jinou kamarádkou, takže po návratu domů byla Babulka dost
vytočená a nechápala, že tam má vetřelce. Horší bylo ale to, že jsme zjistili,
že se Mája bojí strašně moc věcí - různých zvuků, kolemjedoucích aut, prutů, TV
a úplně panickou hrůzu má z výtahu, tak chodíme do 5. patra pěšky, nechceme ji
stresovat. Doma už pak dobrý. Májinka si prolezla celý byt, všechno si prohlídla
a zakotvila v obýváku na rozkládací sedačce kde spáváme (spíš jsme spávali :o))
) (foto č.2). Viděli jsme, že je tam spokojená, tak jsme začli spát v ložnici (
ostatně jako normální lidi ). Dveře mají holky otevřený, kdyby chtěly jít za
námi, ale Mája vydrží na jednom místě celou noc.Další den jsme holky vzali na
zahradu a na procházku do lesa (foto č.3). Májinka se nás držela jak klíště a
když se občas něčeho lekla a chtěla jakobi vzít roha, tak na ni stačilo hezky
promluvit a hned přišla s mávajícím ocasem. Ta naše Bába si už na ni začíná
pomalu zvykat a občas ji i provokuje ke hře ( zatím neúspěšně). No a dneska ráno
už ji Bába šla i přivítat, tak to snad bude čímdál lepší, teď tady spolu zrovna
leží na naší bývalé posteli (foto č.4). Májinka udělala za ty dva dny obrovské
pokroky, přestává se pomalu bát a lekat ( až na ten výtah, ale do toho ji
nebudeme tlačit ) a začíná dávat najevo radost. První den chtěla pořád jen
hladit, ale měla ten svůj smutnej kukuč a staženej ocásek. No a dneska už nás
byla ráno vítat, mává ocasem a to dokonce i ze spaní když začnem mluvit, bere si
pamlsky ( ty ze začátku taky nechtěla), olizuje nám obličeje a začíná trochu
dávat najevo radost ze života, což je krásnej pohled. Jinak na středu jsme
objednaní na vet. kliniku Jaggy, tam ji prohlídnout a odoperují to nemocný oko a
ty další menší nedostatky co má po tělíčku. Pak Vám dám určitě vědět, jak jsme
dopadli. Jsme hrozně rádi, že jsme si ji od Vás vzali, i když té naší potvůrce
se to ze začátku moc nelíbilo, věřím ale, že nakonec budou dobrý kamošky.Hlavní
je, že pomůžeme jedné psí dušičce. Když někdo pomůže člověku, tak ten na to
časem zapomene nebo bude chtít příště ještě víc. Pejsek je ale vděčnej do konce
života, i když to není hned a chce to čas a trpělivost. Ale je to krásnej pocit.
Proto bych Vám přála hodně hodných lidí, kteří si u Vás nějakého pejska vyberou
a poskytnou mu krásný domov.
Mějte se moc pěkně, ještě jednou Vám za Májinku děkujeme a zase se ozvem. Libuše
H."
29.06.2010
"Dobrý den, zdravíme z Brna a posíláme zprávy o
Májince. Ťeď zrovna leží vedle mě na sedačce a chrápe jak dřevorubec :o))Už s
námi vegetí 4 měsíce a hodně se změnila. Ze začátku, jak se rozkoukala, nám
začla vyjíždět po Babulce. Nejdřív to bylo jen kvůli tomu, když ji otravovala a
chtěla si hrát. To jsme si říkali, že jí musí dát nějak najevo, že na hru nemá
náladu, tak jsme okřikovli spíš Bábu, ať jí nechá. Pak už na ni vrčela i když si
chtěla vylézt za ní na postel, tak Majuška spala dvě noci sama a pomohlo to.
Naštěstí.... protože fyzicky jsme ji trestat nechtěli a ani nebudem...Byli jsme
z toho dost nešťastní, protože Babula se jí pak bála a bylo to celkem psycho,
ale domluva a dvě noci o samotě pomohly, tak už je klid. Akorát holky
nenecháváme pohromadě, když nejsme doma. Ale máme velkej byt a každá má dost
prostoru. Myslím, že teď už by to bylo bez problémů, ale jistota je jistota,
navíc to nebývá tak často, většinou doma někdo je. Teď už se spolu sžily a
tolerují se. Ani venku s pejskama to nebyl žádnej ideál. Pro Máju bylo nejlepší,
když si jí nikdo nevšímal, ona sama ostatní pejsky taky nevyhledávala a to jich
během každé vycházky potkáváme spoustu. Dneska už je to lepší, za pejskama občas
i přiběhne, očuchá se a párkrát byl i náznak hry, za fenkama neběhá a když
nějaká přijde za nama, tak už je v klidu, dřív vrčela. Často chodíme venčit s
kamarádkou, která má dvě labradorky a když jdem na výlet, tak je to pořádnej
babinec
:o)). Jinak nám přibrala 6 kilo, je mnohem veselejší a když neseme misku s
jídlem, tak skotačí jak štěně. Jo a taky už jezdíme výtahem. Jak začla ta první
vedra, tak jsme si říkali, že to začnem nějak řešit. Protože už z venku šla dost
vyšťavená, i když na každou vycházku berem vodu, tak jsme ji chtěli ušetřit těch
pěti pater. Tak jsme ji do výtahu vnesli v náručí a až jsme se rozjeli, dali
jsme ji na zem. Po pár takových jízdách zjistila, že jí tam nechceme zavřít, a
že nemusí šlapat do schodů, tak už nastupuje a jezdí jak profík :o)). Často si
říkáme, co si asi během života zažila..... Taky jsme si všimli, že polštářky
měla hladký jak štěňátko, tak ji nejspíš někdo měl zavřenou v kotci, proto asi
ta panika z výtahu. Jinak všechny operace už má za sebou, do oka jsme ještě
další měsíc dávali 5x denně mastičku, protože měla zánět rohovky, ale už je
úplně fit. Na veterině zjistili, že má začínající šedej zákal a typovali jí tak
8 let. Jo a je to americkej bulldog, ne boxer :o)) Nám je to ale celkem jedno,
je to prostě náš xichtík, máme ji moc rádi a jsme rádi, že u nás v klidu a se
vším rozmazlováním dožije svůj psí život. Mějte se moc krásně, my se zase
ozvem."
Dobrý den,
posíláme moc pozdravů z Brna.
Omlouvám se, že jsem tak dlouho nenapsala. Chystám se na to už od dubna, kdy
Májuška oslavila 1. výročí u nás (mimochodem - dostala dort :o) ). Vždycky, když
si vzpomenu, tak zrovna něco dělám a řeknu si pak...no a pak zapomenu.
Mája je doufám spokojená, teď zas chrní na svým místě na gauči. Zrovna hárá a
venku je jak utržená ze řetězu :o)...nahání chlapy jak se dá.
V lednu se nám narodilo mimčo, chlupandám jsme dali Adélku hned očuchat a vzaly
ju v pohodě.
Je vidět, že je Mája zasloužilá matka. Když Adélka začla poprvé brečet v
postýlce, Majuška se rozhodla, že ji půjde zachránit.
Vydala se přes křeslo na stůl a kdybych nezakročila, skončila by u ní v posteli
:o). Kdykoliv je příležitost, začne malou olizovat. Teď už se Adéla dostane
pomalu kam chce, takže ji hlídám, hlavně když se vidá za Majuškou, která
většinou leží na svým gauči. Je z ní už pěknej živel, tak nechci aby Majušku moc
otravovala, ta má ráda svůj klid.
V létě jsme byli na dovolené na vysočině a tam byla Mája jak vyměněná. Normálně
na vycházce chodí našim tempem, málokdy někam odběhne. Tam běhala po lese,
honila místním slepice.....:o)
Naštěstí žádnou nezakousla, vysvětlili jsme jí, že to nesmí. Potkávali jsme tam
často i koťata a holky se s nima skamošili.
Jinak zdravotně je na tom na svůj věk dobře...musím to zaklepat. Jediný co, tak
začla v létě kulhat. Jeli jsme s ní na ortopedii, na rentgenu zjistili, že je to
jen opotřebovaný věkem, naštěstí nic hroznýho, tak bere kloubní výživu.
Ještě jsme jí nechali udělat komplet vyšetření z krve, dopadlo to dobře. Budeme
jí to nechávat dělat vždycky po roce, nechceme se pak tlouct do hlavy, že jsme
zanedbali něco, co se dalo odhalit.
Chceme, aby tady s nama byla co nejdéle, když už měla předtím tak hnusnej život.
Tak doufám, že si to teď užívá, vypadá spokojeně a my uděláme všechno pro to,
aby to tak zůstalo.
Přikládám pár fotek.
Mějte se moc pěkně, zase napíšu.
S pozdravem Houdeková
