Bad
"Dobrý den paní Runkasová, chtěla bych Vám napsat pár řádků o Badíkovi. Cesta domů proběhla bez problému, i když Badík nevydržel v klidu. Největší šok ho čekal u nás doma. Když přišel do bytu, tak byl velice vyděšený. Ze začátku odmítal jídlo i vodu. Druhý den hned ráno ho čekalo koupání a stříhání, oboje obstál na jedničku. Ze začátku jsem se bála, že se mamce bude zdát velmi velký, což se jí zdá do dneška, ale i přesto si ho zamilovala :o) Dnes už můžu napsat, že je to Náš Badík :o) Je to opravdu zlatíčko, které by se chtělo stále mazlit. Čůrá a kaká venku na travičce, chodí vedle nás na vodítku a nechá se kartáčovat. Asi nejspokojenější je u mně na posteli a venku na zahrádce, kde s radostí kouše kost, běhá za balónkem a pozoruje lidi. Stále má ještě strach z velkých aut, cizích lidí a i našeho taťky, ale to ho snad časem přejde. Posílám Vám pár fotek :o) S pozdravem Štěpánka T."
Vážení přátelé,
obdrželi jsme od naší dcery Štěpánky váš mail i s přáním dozvědět se něco o
vašem bývalém chovanci Badovi. Ač o trochu později, rádi vám vyhovujeme!
Jsou to již dva roky, co k nám trochu váhavě Báďa
vstoupil a hned bylo jasné, že "bude na ženské"! Manželku uznal téměř ihned za
"paničku" a se mou podstoupil boj o místo ve smečce! Měli jsme patnáctiletou
zkušenost ze soužití se dvěma pudly a bylo hned jasné, že v útulku musel být
dlouho. Obrana teritoria, hraček a hlavně potravy byla prvořadá a na patřičné
"úrovni"! Tři měsíce jsem byl - hlavně ráno, kdy jsem jeho zvolené
teritorium musel narušovat - okusován a jinak zastrašován, ale "netlačil" a tak
jsme ve zdraví došli až ke smíru! Zatím jsme přišli o pár příbuzných a známých,
kteří mu sice také "chutnali" , ale postrádali odolnost!
K dětem a malým psům se chová snášenlivě, ale musí se
raději hlídat.
Denně s manželkou absolvuje tak dvouhodinovou vycházku
zakončenou pobytem na zahrádce a po návratu domů se po baště svalí a dříme.
Večer již vyhledává klid. S jídlem nemá problém, baští všechno, co dostane. U
členů smečky nepropásne jedinou příležitost k pohlazení a
podrbání, ale s výjimkou "paničky" si stále udržuje určitý odstup. Na nějaké
"muchlování" si Báďa moc nepotrpí, v tomto ohledu je naprosto pasivní. I podle
jeho dalších, zcela odlišných reakcí usuzujeme, že jeho psí
dětství a mládí asi nebylo žádnou veselou "procházkou buřtovým sadem" a rádi
uděláme všechno pro to, abychom mu zbytek života co nejvíce zpříjemnili.
Nejen za všechny pejskaře vám děkujeme za vaši obětavou
práci, přejeme vám do dalšího nadcházejícího roku mnoho radosti, úspěchů, nových
"páníčků" i štědrých sponzorů!
