Amorek
27.7.2011
Můj milý útulku,
mám se krásně i když první dva dny po příjezdu do - teď už mého nového domova -
jsem moc nespal. Pořád jsem hlídal, aby se mi neztratila ta moje nová panička a
ty dvě psí holky, co jsou teď moje nové ségry. Až třetí den, to už jsem si hodně
dobře schrupnul několikrát denně, protože mi došlo, že mi neutečou a když ano,
tak jsou zase za chvilku zpátky. Jo, kočky jsou taky dobrý, mně nebaví a zdá se,
že ani já je nijak nerozhodím. Mám plno hraček, každý z mé nové, velké rodiny si
se mnou na chvilku pokecá, dostanu super mlsání a taky dobré vařené masíčko sice
s rýží a zeleninou, ale vždy to raději všechno slupnu, aby mi to holky
nesežraly, jsou totiž o dost větší. Za tento luxus jsem ale také musel něco
zaplatit i já...panička za mnou běhala s nůžkami a tu ustřihla to, a tam zase
tohle, a nakonec jsem skončil ve vaně. Kupodivu to bylo fajn a já se sám
sobě tuze líbím.
Moc si užívám velké zahrady a klidného pelíšku, pro mně, jako důchodce, úplně
akorát šitého na míru.
Posílám pár fotek a všechny Vás tam moc pozdravuji a přeji mým kámošům, ať se
dostanou také co nejrychleji domů.
Pa a už nikdy ,,naschledanou"
malý Amorek a jeho rodinka, která je moc ráda, že je Amorek už náš.
Můj milý útulku,tak jsem se rozhodl, že zase napíšu, jak se tu v Praze mám. Jsem skoropražák už tři měsíce, a jde to docela dost dobře. Prý už i čecháčsky zpívám.... a to jsem si myslel, jak svým super vysokým štěkacím tónem oslním. Ale jsem vždy pochválen, protože moje hlášení, že se něco děje, je opravdu i přes moji malou postavu excelentní. Vyprovokuji i moje ségry k akci, a to je pak teprve fofr...ale v zatáčkách na rohu baráku mně vždycky sejmou a já dobíhám poslední....to už je mi ale úplně jedno, protože jsem stejně byl první při hlášení, a to se u nás doma cení.
Jo, byl jsem taky na kastraci, sice nevím co to
je, ale je mi teď o hodně lehčeji a cítím se skvěle.
Posílám pár fotek o tom, jak jsme byly na výletě u Vltavy, jak mi holky berou
můj pelíšek, i když se do něj evidentně nevlezou, a jak jsem byl šikovnej po
koupání, tak mi dali za odměnu ucho na kousání. Jen u večeře jsem trošku
prasátko a drobím... ale pak to všechno ještě slíznu a nezůstane ani drobeček,
tedy zrníčko rýže....
Doufám, že v útulku jsou pořád ty hodné ,, tety" a paní vedoucí, která na nás
vždycky moc myslela, aby jsme šli co nejdříve domů k lidem, co mají dobré srdce.
Moc Vás všechny zdravím, ale už Vás asi neuvidím, jedině, že by jste přijeli vy
za mnou, protože já už se odsud nehnu, je mi tu moc fajn a i moji lidi říkají,
že jsem jejich štěstíčko. Určitě ale zase někdy napíšu.
Váš Amorek
